Rekapitulace

sobota 26. únor 2011 10:37

Stále dokola jsem v udivu, jak ten čas rychle ubýhá. Čím jsem starší, tím je to horší. Ještě před chvíly jsem se připravoval s mým mladším bráškou a se spolužákem do Vietnamu, a teď to už bude přes půl rok co jsme tam byli. Nyní se pokusím o rekapitulaci naší cesty.

Pokaždé, když jsem se vrátil z Vietnamu jsem se cítil zase o kousek dospělejší a hlavně, jako by cesta zpět domů se mě snažila opět vrátit pevnýma nohama na zem. Ano jednoduchý život zde mi vždy poskytl možnost snění. Neustále jsem lítal v oblacích a snil o tom, jak jednoho dne změním celý svět. Síla svobodné mysli mě natolik začarovala, že i v jednadvaceti stále nevím kým jsem a co vlastně chci v reálném světě. Věděl jsem jen jedno, až budu velký budu moc všechno co chci. Jenže opak je vždy pravdou a i tahle poslední cesta domů mě zanechala v rozpacích a pořádně mi zatočila hlavou.

Ano není jednoduché napsat o něčem co mě raní, a možná že touhle cestou nezměním to co bych změnit chtěl, ale jak se říká i o jednu kapku vyroste moře. A věřím, že přijde den kdy moje Země získá to co na západě říkame svoboda jedince. Za celých 13 let co žijí v Čechách je to moje třetí cesta domů, a pokaždé jsem byl v udivu, jak se můj domov dokáže měnit dnem. Dnes je to jenda z rychle se rozvíjejících státu a životní úroveň stále směřuje nahoru. Jistě všude na Světě je vždy rozdělen stát na bohatší a chudší část populace a ti bohatí, budou vždy řídit chod státu. Ano podle mě celistvá demokracie neexistuje. A Existovat ani nemůže. Vždycky musí být v davu někdo, kdo povede a rozhodne co dál. Kdyby demokracie opravdu existovala, neměli bychom prezidenta, parlament a dalších jedinců, kteří byli zvolení, aby řídili a vedli.

I přesto mě loňská cesta do Vietnamu posílila a velkou fackou mi otevřela očí, jak jsem se tady těch 13 let měl jako prase v žitě. Mohl jsem studovat a v neposlední řadě jsem měl i bezstarostný dětství, plný lásky, porozumění.  Při cestách jsme se setkali s mnoha způsoby chudoby, ale asi největší šok, který v nás zanechal jizvy bylo, když jsme se museli dívat jak malé dítě, které musí vydělavat peníze, ne na to aby měl na hračky, oblečení čí jen na blbou zmrlinu, ale na to aby mělo vůbec co dát do úst a mohlo přežít další težký den. Byli jsme tak v šoku, že i slzy nemohly ven. Ano snažily jsme se jim aspoň trochu pomoc tím, že jsme jim dali nějaké peníze, ale tím se problém nevyřeší. Tím jsme je možná zachranily na den na dva, ale co na zbytek jejích životů? Nic...

Při pohledu na tyhle děti, jsme si uvědomili jak velké máme stěští, že můžeme studovat a snít o lepším zířku. U nás ve Vietnamu jsou učitelé cennými subjekty, protože víme že když někomu dáme jednu rybu, tak tím mu zachráníme jeden den v jeho životě, ale když ho naučíme rybařít, zachráníme mu tím celý život. Proto jsou učitelé, tak důležitými osobami a měli bychom si jich vážit. Ale ve státě, kde musí učitel žadonit o přidání pár stovek korun, aby přežil v našem předraženem světě, tak podle mě ten stát jde ke dnu. Umění dobře investovat je težké řemeslo, ale zbytečně vyhazovat miliardy ze státního rozpočtu umí i debil.

I přesto všechno jsem byl v udivení, jak lidé, kteří vlastně nemají nic, dokáží žít život plný elánu a jsou vlastně více šťastní, než my ve světě kde jsme obklopení blahobytem. Tam si váží všeho, váži si že mohou žit, váži si, že mají jeden druhého a společné přežijí všechno dobré i zlé. Tady v moderním světě jsme všichni proti všem. Cítíme ve všech naší konkurenci, neustále cítíme nedostatek a přitom máme všechno na co si jenom pomyslíme. Čím to je? Je to tím že jsme si tak zvykli na to, že máme všechno a neustále chceme víc, i když si neuvědomujeme, že už máme vlastně všechno.

Nesnažim se tady měnít Vás čtenáře nebo kohokoliv na světě, touhle cestou se snažím změnit hlavně sebe. Akorát mě mrzí, že tohle jsem si uvědomil, až když jsem viděl neštěstí druhých. Že jsem si sám neudvědomil, že jsem šťastný člověk, který dostal šanci změnit svůj život. Snad není Pozdě.

 

Son Tran Thai

PepeJak výstižné!00:0527.2.2011 0:05:30
Petr MachalaNaprosto souhlasím23:5626.2.2011 23:56:05
zuzanazajicovaVaše úvahy17:1426.2.2011 17:14:20
M. MartinovskáDěkuji, pane Son Tran Trai10:5026.2.2011 10:50:52

Počet příspěvků: 4, poslední 27.2.2011 0:05:30 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Son Tran Thai

Son Tran Thai

O neobyčejných věcech, v mém úplně obyčejným světě. Aneb jak poznávám svět kolem sebe.

Jsem dvacetiletý kluk z Vietnamu. Žijí v Čechách již nějaký ten pátek. Česky jsem se moc dobře nenaučil a vietnamsky zapomínám. :) Můj pohled na svět je zcela optimistický, a proto moje texty berte s rezervou. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale nezapomeňte jde pouze o můj názor, ale určitě budu rád, když mi občas připomenete, že jsem stále ještě moc mladý na to abych změnil celý svět. Velký dík patří Vám všem, kteří si uděláte čas na mé občasné výlevy slov...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky