Koho nebo čeho se bojíme?

středa 12. květen 2010 23:23

Zdroj: http://www.fotoaparat.cz/g/06/08/19/270070_023cd.jpg

Každý člověk se bojí něčeho jiného, ale základem je strach z neznáma.

Všechno co neznáme, nám přináší pocit bezmoci, neklidu a nutí nás přemýšlet o tom. Ale jak vlastně můžem uvažovat nad něčem co neznáme? Lidé se bojí různých věcí, strach z tmy, strach z pavouků a dalších méně sympatických zvířat a mnoho dalších věcí, které v nás vyvolávají pocit strachu.

A jak tomu předejit? Jednoduše, poznat to a najít v tom i dobré stránky.

A čeho se bojím já? Jako každý jiný i já mam strach například z výšek nebo smrti. Ale nedávno jsem poznal, že mám strach sám ze sebe. Podivné, že. Jak úsměvné, tím akorát dokazuji, že neznám sám sebe. Možná to je znak  nedokonalosti mé osobnosti. Možná je to opravdu tak.

Ano, nyní se nacházím na prahu života. Zkoušku dospělosti jsem úspěšně dokončil a nyní mám celý život před sebou. Poprvé v životě se budu moc rozhodnou kterým směrem, na křižovatce života, se vydám. Nevím jak vy, ale podle mě je to snad to nejtěžší co musí člověk ve svém životě podstoupit a vybrat si dobře je občas dost obtížné. Je jen otázkou kolik šanci budeme mít, když naše volba bude špatná?

Musím rozhodnout jakým směrem se mám vydat, ale opravdu nevím. Skutečně jsem tak slabý jedinec, že nevím co chci ve svým životě dosáhnout? Ano, nedávno bych odpověděl, že chci úspěch, peníze a respekt ostatních. Ale nyní když už se opravdu musím rozhodnout. Nevím, netuším. Možná bych chtěl jen poznat sám sebe. A co až se mi mé přání splní a poznám kdo skutečně jsem a uvidím jak špatný člověk jsem?

Říká se, že nejdřív hledej chyby u sebe a až pak u druhých. Tímhle se opravdu řídím. Vždycky jsem hledal chyby nejdříve u sebe. Všichni kolem byly pro mne vždy lepšími a vždycky jsem se snažil od nich co nejvíce naučit. Věřil jsem ostatním více než sobě, ale je to správně? Možná jsem tím ztratil schopnost důvěřovat sám sobě. Nikdy jsem neměl problém najít si přátele a myslím, že dokážu být dobrým přítelem. Vždy jsem své přátelé naslouchal, vždycky se mi mohli svěřit. Ale vlastně nikdy jsem se nesvěřil nikomu JÁ. Není to tak, že bych jim nedůvěřoval, ale tím že nedůvěřuji ani sám sobě. Vždycky jsem žil v domnění, že všichni z nás máme své problémy a bylo by ode mne hloupé přidělat svým přátelům a blízkým ty své. Všechny problémy jsem dusil v sobě. A možná tohle všechno je příčinou toho, že mám strach sám ze sebe.  Ale až nyní jsem pochopil, že každý z nás máme své přátele a blízké komu se můžeme svěřit. A ten pocit, že nemusíme všechno dusit v sobě je osvobozující.

Tímto bych chtěl hlavně poukázat na to, že v dnešní době vázne komunikace mezi lidmi. Čím dál, tím víc se lidé rozcházejí, ale to je podle mě všechno jen kvůli tomu, že lidé mezi sebou nekomunikují. Své problémy dusí v sobě a snaží se je vyřešit sami . Ale možná by stačilo se někomu svěřit a najít společně řešení. Měli bychom si pomáhat. Říct co si o ostatních myslíme, ale nesmíme je zranit, protože slova dokážou ublížit. A možná někdy i více než bodnutí nožem.

Dítěti se neříká, že je hloupé a otravné. Ženě se neříká, že je ošklivá a nudná a muži se neříká že je neschopný. Jediné slovo dokáže zničit všechno co vzniklo narozením člověka. Rána nožem bolí, ale brzy se zhojí, ale rána slovem se opravdu špatně léčí. Proto bychom se měli otevřít světu. Říct své názory, ale nezapomínat, že názory mohou mít také ostatní lidé.

A jistě někteří s vás mi připomenou, že realita je jiná a složitá. Ale já tentokrát s vámi nebudu souhlasit. Ano Bůh je stvořitel, ale život si řídíme každý sami. Sice nejsem křesťan a opravdu se neodvážím něco namítnout, ale podle mě pokud Bůh opravdu existuje, tak jistě nechce, aby byl uctíván. Protože uctívat, ještě neznamená věřit.

Pokud opravdu budeme chtít něco změnit, tak věřím, že  jsme toho schopni. Nic není neuskutečnitelné, pokud opravdu věříme a také proto něco uděláme.

Nechci tady napravovat lidstvo, protože toho nejsem schopen. Ale budu se snažit napravit sebe, protože dokud nenajdu všechny chyby na sobě, tak chyby u ostatních ani nebudu schopen vidět. A i když napravím sebe a nic tím nezměním, i přesto věřím, že i o jednu kapku stoupne hladina oceánu.

A na závěr možná jen dodat, že mít strach není občas od věci, protože i strach nás dokáže posunout dopředu. Už jen tím, že nás přinutí přemyslet o našem strachu z neznáma. A co neznáme, to se snažíme poznat, protože jako lidský tvor jsme už od přírody zvědavý.

 

Son Tran Thai

Son Tran Thai

Son Tran Thai

O neobyčejných věcech, v mém úplně obyčejným světě. Aneb jak poznávám svět kolem sebe.

Jsem dvacetiletý kluk z Vietnamu. Žijí v Čechách již nějaký ten pátek. Česky jsem se moc dobře nenaučil a vietnamsky zapomínám. :) Můj pohled na svět je zcela optimistický, a proto moje texty berte s rezervou. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale nezapomeňte jde pouze o můj názor, ale určitě budu rád, když mi občas připomenete, že jsem stále ještě moc mladý na to abych změnil celý svět. Velký dík patří Vám všem, kteří si uděláte čas na mé občasné výlevy slov...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky